Pod pojmem úderová mechanika máme na mysli pohyby lidského těla a rakety v průběhu úderu.

Dozajista už jste slyšel toto tvrzení: Jednodušší mechanika je efektivnější a lepší.

Trenéři to často zdůvodňují tím, že čím je pohyb jednodušší, kratší a kompaktnější, tím je to lepší pro hráče z časového hlediska. V případě pozorování světových hráčů pak jejich mechaniku komentují slovy, že ani jeden pohyb ve svých úderech nemají navíc, v tom pak vidí důvod jejich úspěchu a po svých svěřencích pak chtějí ve většině případů v jejich úderech odstranění pohybů.

Je to ale ta správná cesta ke zlepšení? Pokud by světoví hráči dělali u svých úderů málo jednoduchých pohybů tak by se tenis a další švihové sporty naučil každý za týden nebo třeba za měsíc. Naučili by se přece každý den jeden z mála pohybů světových hráčů a měli by forehand jako oni.

Takto to ale nefunguje a realita potvrzená snímky z vysokorychlostního videa ukazuje, že tito světoví hráči vykonávají u svých úderů desítky pohybů, které jsou organizovány ve velice krátkých časových sekvencích, které lidské oko není schopno postřehnout. Výsledný úder pak vypadá lidským okem velice jednoduše, ale i tito velice talentovaní jedinci k jejich zvládnutí potřebovali několik let intenzivního každodenního několikahodinového tréninku.

Hráči v tenise čelí v průběhu utkání široké škále situací a svou úderovou mechaniku jim musí přizpůsobovat. Abychom zredukovali vysoký počet variant v úderové mechanice, která je v dnešním závodním a výkonnostním tenise nezbytná, soustřeďujeme se na situace, při kterých hráči čelí menšímu počtu herních situací. Pro naši analýzu mechaniky úderů využíváme záběry z rozehrávek popřípadě ze cvičení, kdy hrají hráči své míče ve většině případů přes prostředek kurtu.

Tyto záběry nám umožňují rozpoznat jejich "základní mechaniku" daného úderu.

Z této "základní úderové mechaniky" hráči vycházejí a ta jim umožňuje následné přizpůsobení (směr, trajektorie, rychlost, rotace) do již zmíněné široké škály situací, kterým musí čelit v průběhu zápasu.